Jak odvádím přivtělené duše a zbloudilé duše
Dnes jsem viděl video, jedno z mnoha, kde si Česká televize utahuje z Ing. Andreje Dragomireckého, který mne v minulém století naučil základy hlubinné terapie, na kterých stále stavím, i když jsem je hodně rozvinul. Musím se přiznat, že jsem byl velmi zklamán tím, co jsem viděl, a vůbec jsem se na ČT nezlobil, že vše obrátila v jednu velkou frašku. Video je pro mě skoro šokující ukázkou, jak někdo zachází s dušemi zemřelých. Takto rozhodně nepracuji, a proto bych o tom něco málo rád napsal.
V první řadě nemám nic proti tomu, že kolem nás je opravdu mnoho duší, které zabloudily a hledají pomoc. Sám jsem se o tom mnohokrát přesvědčil a vlastní zkušenost mi těžko někdo vymluví. Také jsem dobré médium, takže v případě potřeby se mohu na takové duše napojit a přímo s nimi hovořit. Totéž mohou dokázat moji klienti, když je k tomu dovedu.
Sám jsem dlouhé roky často tyto duše k sobě přitahoval a následně je odváděl do Světla, takže mám i řadu zkušeností s tím, jak to někdy na člověka může působit.
Potud tedy v pořádku a Andrej Dragomirecký má pravdu, že zbloudilých duší se najde všude víc než dost.
Nicméně bych se chtěl vyjádřit ke způsobu práce s těmito dušemi. V první řadě jsou to duše lidí, kteří nezemřeli šťastní, někdy zemřeli při nehodě, nebo byli dokonce zavražděni. Jindy jsou to duše lidí, které po opuštění fyzického těla nedokázaly odejít tzv. do Světla (toto označení má velmi dobrý důvod!) a ulpívají buď na nějakém místě, u nějakého člověka, nebo je zde drží nějaké nedořešené vztahy. Ať už jsou tyto duše při komunikaci příjemné nebo ne, v každém případě potřebují pomoc.
Andrej Dragomirecký ve videu navrhuje, aby v nemocnicích byly služby, které 24 hodin dohlížejí na odvádění duší do „jiné dimenze“. Je to avantgardní myšlenka, ale samozřejmě narazila na naprostý odpor. Myslím, že to ale není nutné, jistě je řada lidí, kteří jsou citliví a poznají, že nějaké duše hledají pomoc. A pak jim pomohou. Kdyby ale náhodou někde vznikla placená pozice „něžného exorcisty“, dejte mi, prosím, vědět, vzal bych si to alespoň jako vedlejší pracovní poměr.
Kromě toho ve videu pan Dragomirecký předvedl dost necitlivý způsob komunikace a jednání s dušemi, kterým přišel pomáhat. Bohužel se tak z toho vyvinula další televizní fraška a vůbec jsem se nedivil všem zesměšňujícím komentářům. A to je moje hlavní výhrada vůči videu – postrádal jsem tam jakýkoliv cit, empatii nebo soucit s dušemi, o jejichž odvedení se jednalo. Je těžké očekávat, že takové video někoho přesvědčí o existenci zbloudilých duší nebo o užitečnosti jejich odvádění. Myslím, že přesvědčování není potřeba. Každý na to může někdy narazit ve vlastním životě a pak už mu nikdo nebude muset vysvětlovat, že duše mohou opustit tělo a potřebovat pomoc. Je o tom i pár knih. Celkově tedy toto video možná pobavilo, ale pokud si je někdo spojí s hlubinnou terapií, tak to je spíše k veliké škodě.
Odvádění přivtělených duší a zbloudilých duší nebylo v minulosti vůbec součástí hlubinné terapie. Ing. Dragomirecký sám jako tehdy velmi silně vědecky a racionálně založený člověk se tomu také dlouho bránil, ale téma zbloudilých duší a pomáhání přivtěleným duším se postupně prosadilo díky paní Míle Lukášové. Ta nás všechny přivedla k tomu, že jsme s těmito dušemi pracovali dokonce hromadně. Postupně se tedy do naší práce dostala i tato problematika. Není mi známo, kolik lidí s dušemi skutečně pracuje, ale všiml jsem si na internetu, že za tuto práci obvykle terapeuti účtují dost vysoké příplatky. Zřejmě se jim to zdá jako něco mimořádného, za co by měli klienti platit víc, než za běžnou terapii. Mně to smysl nedává.
Rád bych se zde od „dovedností“ prezentovaných ve videu chtěl opravdu distancovat. Jsem Andrejovi vděčný za to, že mě k hlubinné terapii přivedl. Naše cesty a způsob práce se už však dávno rozešly. Hlubinná terapie v mém podání vypadá hodně odlišně nejen ve způsobu vedení klientů, ale také v tom, že jsem si do ní přidal další detaily, které jsem z praxe vypozoroval jako velmi důležité pro zvýšení efektu terapie.
Proč to celé píšu? Protože mi velmi záleží na pověsti, jakou má hlubinná terapie. O její zlepšení se snažím i na těchto stránkách. Ing. Dragomirecký je příliš známý, než aby mi na tom, jak se prezentuje, aspoň trochu nezáleželo. Přes to, že už se s jeho prací neztotožňuji, patří mu nesmazatelné zásluhy za to, že rozpracoval hlubinnou terapii a naučil ji mnoho lidí. Jak ji kdo z nich dále praktikuje, to už je samozřejmě věcí jejich pojetí.
Příběh ze života – odvedení duše zemřelé
Povídání na téma duše bych uzavřel krásným příběhem.
Jednou mi telefonoval manžel mé bývalé klientky, kterou jsem dobře znal, že jeho žena právě zemřela. Prosil mne (ač na takové věci do té doby sám nevěřil), abych pomohl její duši odejít. Cítil to velmi dobře – její duše sice opustila tělo, ale nechtěla odejít od své rodiny. Máte při čtení husí kůži? Já tedy při psaní ano – jedno ze znamení, jak poznám, že ona duše ví, že o ní píšu :-).
Pracoval jsem tedy s touto duší a poprosil jsem o její odvedení do Světla. To se dá udělat několika způsoby a většinou to jde velmi jednoduše. Ve chvíli, kdy duše odcházela, mne zalila vlna lásky, štěstí a naprosté blaženosti. Jako by najednou neexistoval čas. Tato duše odcházela do Světla tak šťastná, že si na podobný případ opravdu nepamatuji.
Byl to pro mne natolik hluboký zážitek, že jsem o štěstí této duše pověděl i manželovi zemřelé ženy. Myslím, že to cítil také a už neměl problém vyrovnat se s její smrtí.
To byl tedy jeden z mých, řekl bych posvátných zážitků, kdy nejen duše zemřelého člověka byla šťastná, ale já jsem se cítil doslova obdarován…
Pokud i vás trápí to, že někdo blízký zemřel, nebo máte pocit, že jeho duše neodešla do Světla, jsem tu pro vás! Spojte se se mnou přes stránku Kontakt a mapa.