Tento příspěvek píšu pár minut po skončení dnešní seance s klientkou. Když mi vyprávěla o sobě a o tom, co ji ke mně přivedlo, udělal jsem si bokem poznámku: “Má pocit dluhu z dětství?”
Za svou praxi jsem zjistil, že takto to u lidí funguje – pokud si v sobě nesou pocit dluhu, tedy že v dětství nedostali vše, co potřebovali, může je to ohromně omezovat i v dospělosti. Jako by uvízli tam, kde vznikl dluh. A dál nemohou, dokud nebudou mít pocit uspokojení onoho domnělého dluhu.
Boží Slovo následně můj původní pocit potvrdilo!
Když jsme celou situaci rozebrali a klientka si svůj pocit dluhu naplno uvědomila, přestože o něm dosud nevěděla, získala zcela jinou perspektivu. Jak sama řekla, nyní se na sebe i na svůj život už bude dívat jinýma očima.
Během konzultace ji Boží Slovo vedlo ještě dál – k tomu, aby své dětství ocenila a uvědomila si, co jí rodiče i dětství dali dobrého. A ke svému překvapení řekla, že vlastně v rámci možností dostala naprosto vše, co potřebovala.
Boží Slovo řeklo toto: “Nyní jsi připravena své dětství pochopit a také ocenit. Co ti dali rodiče a život dítěte dobrého?” Neuvedu zde samozřejmě žádné další souvislosti. Jen to, že k dětství a k domnělému dluhu jsme se dostali, když jsme řešili zdánlivě nesouvisející téma – nemožnost najít si novou práci.
Během konzultace, která trvala skoro dvě hodiny, dostala klientka mnohem hlubší a ucelenější pochopení. Boží Slovo je totiž vždy úplné – nic nechybí a nic nepřebývá.
Jedna z důležitých informací pak zněla takto: “Bůh tě žádá, abys své dětské sny dovolila prožít jiným. Tím je prožiješ i ty a objevíš v sobě své skryté dětské touhy a talenty.”
S klientkou jsme se loučili s tím, že získala zcela nový pohled na hledání nové práce a že už velmi dobře cítí, v čem bude nyní jiná. Bylo to pro mě opravdu naplňující!
Tato aktualita je samozřejmě velmi zkrácená a nemůže postihnout zdaleka vše, co jsme řešili, ale snad někomu pomůže k zamyšlení: Brzdí i mě v životě pocit dluhu z dětství?