…a chtělo by se mi dodat – “a ještě lépe”.
Někdy člověk narazí na někoho, kdo ho opravdu překvapí. A to se stalo i mně, když jsem se, už ani nevím jak, dal do řeči se šikovným pánem, který mi aktuálně staví garáž. Od 5 let byl veden k přísnému režimu, propagovanému církví Svědků Jehovových. Dokázal se z této party vymanit, což se neobešlo bez nepříjemných vedlejších efektů včetně nabouraných vztahů v rodině. Což také znám.
Ovšem, a kvůli tomu to píšu, našel si sám svůj osobní a nikým neovlivňovaný vztah k Bohu.
Mnoho věcí, které mi řekl, jsem už díky (v době psaní) třem letům učení pod vedením Božího Slova a mých duchovních učitelů mohl plně potvrdit. A měl jsem skutečně radost, že jsme byli zcela ve shodě. Nezabíhali jsme do detailů, ale naše závěry byly velice podobné.
Shodli jsme se dokonale i na tom, že Bůh není církev.
Lidé, kteří jsou v podobných církvích, to samozřejmě neuznají, ale stále tvrdím, že k tomu, abychom našli Boha, není církve třeba. Naopak může být spíše na škodu. Proč? Protože církve nemají zájem, abyste měli svůj vlastní vztah k Bohu. Pak byste je totiž přestali potřebovat a mohli byste milovat Boha bez církve.
A církve, které vybírají desátky (např. Adventisté sedmého dne, ale určitě i mnohé další, o kterých nevím), už vůbec nemohou chtít, abyste si s Bohem povídali sami a bez nich. Jak takové církve působí, vidím ve vzdálenější rodině, a nijak se mi to nelíbí. Moje argumentace tím, že Bůh nepotřebuje desátky, nepadla na úrodnou půdu 🙂
Ovšem mou snahou opravdu není někoho získávat na víru, nebo ho od nějaké víry odrazovat, to si každý z nás řeším sám v sobě. Myslím, že vztah k Bohu v každém z nás dřímá, věřím, že to je neoddělitelná součást lidského ducha. Možná vzpomínka na to, odkud pocházíme. Ale ne každý má touhu vztah k Bohu rozvíjet a budovat.
Uznávám cestu každého člověka k Bohu, jakou si zvolí, ale přesto jsem moc rád mluvil s někým, kdo k Němu jde bez církve. A mimochodem, toho dnes zmíněného člověka (a jeho stavební firmu) mi doporučilo Boží Slovo. Dnes jsem mnohem více pochopil, proč to tak asi bylo, nehledě na kvalitu jeho práce.
Poznámka, kterou bych rád zdůraznil: Nebojuji proti církvím, jejich existence je mi v podstatě jedno. Nejsem ani náboženský fanatik, jak se bála jedna má klientka, než mě poznala 🙂
Narážím ale u lidí neustále na to, že jejich vztah k Bohu je působením církve vážně nabourán, takže například na kurzech Božího Slova se s tím musí každý student vypořádat. Nenutím nikomu to, čemu věřím, protože vím, že víru v sobě budujeme skutečně každý sám za sebe. A je to cesta docela osamělá, nicméně pro mě skutečně nejvíce naplňující.