Nespavost a noční můry. Jak se jich zbavit?
Z mých stránek jste již zcela jistě pochopili, že věřím v to, že většina našich problémů spočívá v psychice a pochází z minulosti. Chtěl bych to dokumentovat na příběhu, kdy klientka řešila nespavost a noční můry.
Zahájení terapie
Klientku trápily nespavost a noční můry. V noci se velmi často budila, ráno se probouzela unavená. Problém byl již letitý, a proto klientka zkoušela nespavost překonat užíváním léků (ne ale pravidelně). Kromě toho klientku trápily noční můry – budila se z děsivých snů, kde jí často šlo o život.
Se sny pracovat neumím, ale věřil jsem, že nespavost je jen důsledkem něčeho, co klientka prožila v minulosti. Byl jsem odhodlán na to přijít…
Proč jsem zvolil hlubinnou terapii
Jako nejlepší se mi na nespavost jevila hlubinná terapie. Při ní pomohu klientce co nejlépe pochopit, co se děje v její mysli, jaké emoce a nepříjemné tělesné projevy (somatika) prožívá, když ji trápí nespavost.
Hlubinná terapie má hlavní smysl v tom, že člověk pochopí co nejvíce souvislostí a porozumí příčinám problému. Z toho důvodu jsem postup hlubinné terapie, který jsem se kdysi učil, doplnil řadou otázek, které se v ní běžně nepoužívají. O to větší má klientka užitek a uvědomění z celé práce. Pochopení souvislostí je to hlavní kouzlo, které pomáhá odbourat problém, v tomto případě nespavost.
Co klientka objevila ve svém podvědomí
Při terapii jsem tedy spoléhal na svůj systém práce s přesvědčeními (postuláty) a jejich tělesnými projevy (somatiky). Díky tomu se podařilo odhalit zážitek z dětství, který klientka potlačila a na vědomé úrovni si ho nespojovala s nespavostí.
Začali jsme opakováním prožitku klientky z předchozí noci, kdy ji – samozřejmě – trápila nespavost. Klientka řekla, že je vůbec překvapivé, jak v životě ještě dokáže fungovat, když je neustále unavená z nevyspání a chybí jí spousta energie. „Nevím, odkud vlastně tu svou energii ještě beru“, řekla.
Procházeli jsme pocity klientky, které mívala před spaním. Klientka si v průběhu rozhovoru uvědomila mnoho důležitých souvislostí a porozuměla příčině nespavosti. V následujícím vyprávění jsem vynechal své otázky a instrukce, kterými jsem klientku vedl. Když budete číst pozorně, objevíte spoustu souvislostí a pochopíte, co nespavost způsobilo. Tento příběh je nádhernou ilustrací toho, jak funguje lidské podvědomí a jak zážitky z minulosti mohou člověka blokovat v přítomnosti.
Vyprávění klientky – zážitek z hlubinné terapie
„Když jdu spát, usilovně přemýšlím, cítím strach. Zase mě čeká nějaký zlý sen (cítím pálení na hrudi, před očima se mi míhají barvy, špatně se mi dýchá, cítím tlak v těle, jsem hodně unavená). Vadí mi, že jdu spát sama. Jsem sama a nedokážu to změnit. Vadí mi tma, mám strach. Chybí mi pocit bezpečí. Zase se nevyspím (těžknou mi ruce, trochu se klepu). Je to skličující a vím, že to nikdy neskončí. Nemůžu slyšet okolní zvuky, nechci je slyšet. Proto musím mít špunty do uší.
Uvědomuji si, že jsem se vlastně schválně naučila často se budit. Když spím, tak by mi někdo mohl něco udělat, jsem zranitelná (cítím tlak na hrudi, jsem hodně unavená). Nedá mi to pokoj, nemohu s tím nic udělat (svírá se mi hrdlo, špatně se mi mluví, tak to už mám někdy i ve dne). Prohlubuje se ve mně beznaděj. Když se snažím usnout, sleduju, jak plyne čas. Vidím, že už vlastně skoro žádný nemám, kdybych chtěla spát, tak nemůžu. Ty moje pocity jsou čím dál tím horší, je to pro mě velice depresivní. Mám tu svou nespavost takhle naprogramovanou.“
Zde jsem klientku navedl na další uvědomění, chtěl jsem, aby co nejlépe pochopila, co pro ni znamená nespavost:
„Je to vlastně můj pud sebezáchovy. Něco může přijít, musím kontrolovat, jestli se něco nestalo. Cítím strach o mamku a o ségru. Mám taky strach, že mě něco zabije. Musí to být něco z dětství. Je to chronické, v podstatě za to nemůžu.“
Zde jsem klientku dovedl k vybavení si prvního zážitku z dětství:
„Je mi asi sedm let. Je noc, tma, cítím se dobře. Najednou se začínám bát, že něco přijde… Probudí mě otec, v domě hoří. Vidím bílou tmu, to je kouř. Špatně se mi dýchá, cítím spáleninu. Přijíždějí hasiči. Nějaké ruce mě berou z postele, evakuují nás. Běžíme chodbou, mám strach, nevím, co se děje. Cítím zápach, všude v těle cítím mravenčení, zježily se mi vlasy hrůzou. Vadí mi, že je tam jen otec, nevidím mamku ani sestru. Mám o ně strach. Bojím se, že mamka umřela.”
Zde se klientce ani při opakovaném průchodu událostí nepodařilo vybavit si zvuky a hlasy, které tam slyšela. Má je tedy hodně hluboce potlačené. Nicméně nezbývá než doufat, že i tak se nám podařilo událost dostatečně zpracovat…
“Běžíme ke známým, tam mě otec hodí na postel a odejde. Jsem tam několik hodin sama. Bez rodičů, nevím, co se děje. Cítím tlak v hlavě. Říkám si, že třeba umřeli.
Po tomto zážitku se mnou o tom rodiče nikdy nemluvili. Veškeré pocity i strach byly udušeny, přesně jako tam v tom kouři. Špatně se mi dýchá, když o tom mluvím. Potřebovala jsem, aby tam byl někdo, komu bych mohla říct, že jsem měla strach. Proto jsem vlastně měla strach o mamku i ségru už od doby, co jsem byla takhle malá.
Už chápu, že se vlastně automaticky budím sama, chci se vzbudit dřív, než mě probudí někdo jiný…
Proto mívám sny, kde jsem zůstala na všechno také sama, je to hrozně skličující. Teď, když jsem to pochopila, se mi to hodně objasnilo a v hlavě se mi rozjasnilo, je to příjemné. Jako by se mi rozsvítilo v hlavě, asi se to tak neříká nadarmo.
Teď, když jsem si tu událost vybavila, uvědomuji si, že to byl pro mě asi větší šok, než jsem si myslela. Nikdy jsem tomuto zážitku nepřikládala velkou váhu. Proto se tedy v současnosti budím! Mám strach, že se stane něco podobného. Rozbušilo se mi srdce.
Moje nespavost je vlastně strach ze smrti, strach, že se stane někomu něco z rodiny.
To blikání a ty energie, které jsem vídala před usnutím, bylo vlastně to blikání hasičských aut.”
Jaký byl výsledek terapie
Poté, co si klientka událost z dětství prošla víckrát, aby si mohla uvědomit co nejvíce podrobností, její nepříjemné pocity z události vymizely. Došla k závěru, že se vlastně nic nestalo – a hlavně… dobře to dopadlo. Porozuměla spoustě souvislostí a tomu, jak nespavost vznikla.
Pokračovali jsme ještě do vzdálenější minulosti a klientka si zpracovala další traumatickou událost. V ní pochopila své další děsivé sny, ve kterých se topí ve vodě, která ji zaplavuje v uzamčené koupelně… V zážitku byla opravdu jen krůček od smrti. „Dopadlo to dobře, možná mě to posílilo jako člověka“, zhodnotila to klientka na závěr, když si odblokovala stres z celé události.
V rámci kontroly výsledku hlubinné terapie si klientka znovu měla představit situaci, kdy chce usnout.
„Vymizely mi myšlenky na ty špatné věci, spíš se soustředím na všechno z té šťastnější stránky. Případně myslím na něco neutrálního. Už nemá smysl před spaním řešit nějaké absurdity nebo dělat zbytečné věci. Jsem klidnější, ta nervozita, že by něco mohlo přijít, tam není. Ani se mi o tom nechce přemýšlet, je to zbytečné.“
Na závěr příběhu musím uvést, že zatím nemám ohlas od klientky, zda jí terapie pomohla na 100 %. Očekávám ale úspěch. Chtěl jsem zde ukázat, jak může vzniknout nespavost na základě zážitku z minulosti, který si člověk vůbec nemusí pamatovat, protože jej potlačil. A také jste se z příběhu mohli poučit o tom, jak si vlastně člověk sám dokáže nespavost naprogramovat. Z logiky fungování podvědomí jsem tedy přesvědčen, že se nám tedy nespavost podařilo odstranit, ale to ukáže čas.
Trápí i vás nespavost nebo nějaký jiný psychosomatický problém? Budu se snažit vám pomoct najít a odstranit jeho příčinu v minulosti. Napište mi o tom víc!