Zázrak hlubinné terapie
Poté, co jsem v posledních dnech prošel několika hlubinnými terapiemi, které jsem provedl sám na sobě přes vynikajícího prostředníka, který mne při nich zastoupil, jsem pocítil touhu podělit se s Vámi o vděčnost, která mě naplňuje.
Do života jsem přišel jako nechtěné dítě (i když v jiném smyslu, než je to u většiny lidí běžné). V šesti letech jsem se náhle stal dospělým – otec se oběsil a já jsem najednou musel dělat partnera, otce, bratra, pomocníka… Být za všechno zodpovědný, starat se o sestru, která byla o pět let mladší. Tíha života na mě dopadla, ale tehdy jsem to tak samozřejmě ještě nechápal… Chybějícího otce jsem si začal kompenzovat snahou o dokonalost – samé jedničky ve škole, schopnost zvládnout všechny nároky, pomáhat doma, přivydělávat si, červený diplom na VŠ, dobré výkony ve sportu…
Do dospělosti jsem tedy vstupoval s tím, že jsem věděl, že nejsem dost dobrý, nemohu se srovnávat s ostatními, musím být za všechno zodpovědný a samozřejmě si nezasloužím žít spokojený život v hojnosti. V partnerských vztazích, které jsem neuměl navazovat, jsem se tedy vrhl v podstatě do prvního vztahu, který jsem měl, protože jsem byl přesvědčený, že už nikdy nikoho jiného nenajdu. A samozřejmě že si nezasloužím lásku (to ale píšu z dnešního pohledu, tehdy jsem to samozřejmě ani zdaleka netušil, natož abych s tím dokázal cokoliv udělat).
Pocit, že mě nikdo nemá rád a vlastně ani nemůže, jsem si kompenzoval snahou všem kolem sebe pomáhat. V manželství jsem se stal závislým na vztahu a na partnerce. V podstatě jsem byl snadno ovladatelná loutka, která si nedovolila postavit se za svá práva a za sebe – pak by mě přeci nemohl mít nikdo rád.
Od časné puberty (na kterou jsem ale dle mé matky „neměl čas, protože jsem měl spoustu povinností„) jsem začal trpět nesnesitelnými bolestmi páteře, v podstatě odshora až dolů. Lékaři mi zakázali cvičit, ve škole jsem dostal druhou sadu učebnic, protože nést tašku s učebnicemi pro mne tehdy bylo téměř nemožné. Bolesti páteře byly šílené. Dnes vím, že to byly projevy duše, volající o pomoc. Problém jsem řešil tím, že jsem nastoupil do oddílu kulturistiky, sportoval, plaval, cvičil nápravný tělocvik atd. V dospělosti mi další spousta odblokování hlubinnou terapií od bolestí kompletně pomohla a nyní jsem zcela zdráv.
Po rozvodu jsem si uvědomil, že jsem měl hlavně závislost na partnerském vztahu a že jsem svou osobní hodnotu odvozoval od toho, jestli jsem měl, nebo neměl vztah. Než jsem na to ale přišel, trvalo mi to léta.
Mohl bych pokračovat ještě dlouho, co všechno na mě bylo v nepořádku – říkám tomu rád, že jsem měl dlouhý „seznam závad„.
Pak přišla změna, začalo to tím, že se mi podařilo první alternativní metodou, kterou jsem se začal učit, vyřešit údajnou synovu „epilepsii„. Tím se mi otevřela cesta k tomu, abych mohl dělat i něco se sebou a řešit svá traumata z minulosti. Prošel jsem vším možným, jak píšu třeba v příspěvku Léčitel duše.
Léčení začíná
Abych se zbavil zátěže, kterou jsem si přinesl z minulosti, prošel jsem mnoha semináři, metodami, odblokováními a hlubinnými terapiemi. Prožil jsem bezpočet svých starých, někdy hluboce potlačených traumat, prožil jsem si znovu svůj porod (a tehdy jsem opravdu chtěl umřít, jak to bylo těžké), prožil jsem život před narozením… Podíval jsem se do řady minulých životů, kdy mi bylo hodně ublíženo, ale také jsem tam hodně ubližoval. Zvykl jsem si na to, že jsem páchal znásilnění, vraždil, upaloval, věšel na šibenici,… Moje pozice oběti, ve které jsem na mnoho let uvízl, se pomalu začala hroutit.
Kromě toho všeho na sobě už od začátku tisíciletí pracuji metodou Spiritual Response Therapy (SRT), kde mi pomáhá s čištěním bloků z minulosti i přítomnosti moje Vysoké Já. Užíval jsem spoustu duchovních esencí. Modlil jsem se, meditoval, ochutnal jsem buddhismus, léta jsem cvičil jógu, absolvoval několik pobytů ve Tmě, Radikální odpuštění, držel půsty a kdoví co ještě. Vydělával jsem peníze, málo peněz, spoustu peněz, pak jsem o ně zase přicházel… To vše mě neustále vracelo k tomu, abych se sebou něco udělal, ač se mi často nechtělo a duchovní práci jsem se chtěl vyhýbat.
Dlouho jsem byl oběť – život z pozice oběti
Dlouho jsem vše prožíval z pozice oběti, aniž bych si to ale uvědomoval. Na to mě navedl až jeden z mých učitelů, Colin Tipping, který mne naučil metodu Radikální odpuštění. Když jsem prováděl toto radikální odpuštění (proč „radikální“? Protože opravdu funguje!), odvalil jsem ze sebe spoustu dalších vrstev bloků. A uvědomil jsem si, že do pozice oběti jsem se dostal po vzoru svého otce, který se oběsil – „podívejte se, k čemu mě to dohnalo“.
Není vůbec příjemné, když člověku postupně dochází, že není zdaleka jen oběť, ale že byl také tisíckrát tím, kdo ublížil, nicméně to otevře úplně nový pohled na život…
Nějakou dobu jsem si myslel, že práce přes Vysoké Já bude ta nejvyšší úroveň, s jakou budu pracovat. Radikální odpuštění spadá také do této kategorie, protože při něm také probíhá léčení skrze Vysoké Já, aniž bychom si toho museli být vědomi.
Pak jsem ale zjistil, že i když Vysoké Já umí odstranit prokletí, uřknutí, uhranutí, přísahy a sliby z minulých životů a spoustu a spoustu dalšího, přesto i lidé, kteří těchto čištění prodělali desítky, při hlubinné terapii odhalují další vrstvy problémů, objevují další a hlubší prokletí, uvědomují si přísahy, které složili v minulých životech, atp.
A tak jsem zjistil, že pro mne je hlubinná terapie neocenitelná, a proto jsem se k ní s vděčností „po spirále“ vrátil.
Zázrak – stáváme se tvůrci svého života
Prožíváním těžkostí člověk postupně zraje, ač to není často vůbec příjemné. Poté, co jsem asi prožil Temnou noc duše (nebo to tak aspoň vypadalo, nemohu to tvrdit s určitostí :-), ale měl jsem tehdy pár let pocit, že nikdo na světě netrpí tolik, co já), jsem začal objevovat nové úrovně možností práce s bloky z „minulých životů“. Při práci s některými lidmi se stávalo, že tito lidé mohli v průběhu terapie své minulé životy měnit. Nevěděl jsem, jestli je to správné, nebo jestli bych měl klienty „nutit“, aby svými minulými životy procházeli beze změny, jak nás to kdysi učili na kurzu. Můj učitel nikdy toto nepřipouštěl a nutil lidi, aby procházeli hlubinnou terapií bez možnosti jakýchkoliv změn.
Při práci se ale snažím dodržovat tu zásadu, že klienty vedu, ale neovlivňuji to, kam se dostanou a co tam objeví, tedy ne ve smyslu manipulace. Pomohu jim „tam“, ale neurčuji, co si z toho mají odnést. Proto jsem i ty, kterým se minulé životy v průběhu terapie měnily, vedl dál a věřil, že to tak je v pořádku.
Jeshua ben Joseph
Průlomem v mé další práci se stalo objevení stránek www.jeshua.cz a www.jeshua.net. Tam jsem našel velkou oporu pro to, co jsem tdříve ušil, ale nevěděl, „jestli je to správné“. A našel jsem tam neskonale více! Tyto stránky jsou nesmírně rozsáhlé, takže je nemám zdaleka prostudované, ale principy tam probírané jsem už zahrnul do své práce.
A to je ten Zázrak!
Objevil jsem, že hlubinná terapie se dá využít jako opravdový a mocný nástroj pro to, abychom aktivně změnili svou minulost. Stáváme se tak spolutvůrci svých životů, a to jak těch minulých, tak i toho přítomného. Změna, kterou provedeme v minulém životě, se samozřejmě promítne do života současného. A tím pádem i do naší „budoucnosti“.
Proč ty uvozovky? Protože všechno nasvědčuje tomu, že když můžeme měnit minulost, tak ona je vlastně tady a teď. Takže čas nemůže být lineární, dá se ohýbat, cestování v čase už není fantazií, ale reálnou možností.
Zázraky můžeme tvořit sami – v hlubinné terapii pracujeme tak, že procházíme své „minulé životy“, ale činíme tak z pozice bytosti, která již prožila mnoho zkušeností a dokáže je předat i svému „tehdejšímu Já“. Toto „minulé Já“ se díky tomu může podívat na události, které bolestně prožívá, mnohem moudřeji a „osvíceněji“. Jak říká Jeshua na uvedených stránkách, vnášíme do své minulosti Světlo našeho vědomí. Naše současné Já se stane duchovním pomocníkem a rádcem našeho „tehdejšího Já“, které díky tomu dokáže změnit chod událostí v minulosti. Tato změněná minulost se nevyhnutelně odrazí i v naší přítomnosti.
Když jsem si toto dovolil v jedné hlubinné terapii poprvé naplno prožít, naplnila mě obrovská vděčnost. Bál jsem se, že tolik vděčnosti ani nevydržím, že snad vybuchnu. Nevěděl jsem, jak takový nápor vděčnosti unést. Poprvé jsem prožil zázrak skutečného tvoření života!
Od té doby jsem totéž vyzkoušel vícekrát a pocit, že je to skutečný zázrak, se ve mně neustále stupňuje. A proč to všechno píšu? Snad někoho inspiruje tento příběh, snad pro někoho budu moct být tím, kdo mu pomůže s jeho uzdravením. A hlavně… potřeboval jsem aspoň kousek té vděčnosti za zázrak života ze sebe dostat :-).
A to je zatím vše. Jestli jste zatoužili po hlubinné terapii, ve které spolu můžeme zkusit udělat zázrak, pak je zde pro Vás můj Kontakt.