Moc podvědomí: Můj život je jedna velká hrůza – Spiritual Response Therapy a zápis z jedné reálné terapie
Dnes jsem měl velmi hluboký zážitek, terapii s klientkou, která vyhledala mou pomoc v tíživé životní situaci. Když se mi takto podaří dostat se na samé jádro problému klientů, vnímám to někdy doslova jako dar – že jsem mohl být u toho a že jsem mohl pomoct.
Jako dar jsem v tomto případě vnímal to, že mi již od rána (tedy ještě před terapií) přicházely intuitivní informace, na co se mám s klientkou zaměřit, aby terapie byla opravdu účinná. Myslím, že se to podařilo. Posuďte sami…
Ukázkový a učebnicový příběh
Pokud vás fungování lidského podvědomí a možnosti alternativní terapie Spiritual Response Therapy zajímají, najdete v tomto skutečném příběhu, který zveřejňuji se svolením klientky, naprosto učebnicový případ člověka, kterého trápí desítky podvědomých bloků – postulátů.
Postuláty jsou programy, které si člověk vytvoří a uloží do podvědomí, odkud jej potom neustále ovládají. Více než 90 % toho, co děláme, jak žijeme a jak se cítíme, ovládá podvědomí.
Metoda Spiritual Response Therapy dokáže prostřednictvím tzv. Vysokého Já do podvědomí zasáhnout a bloky odstranit. Je to vlastně velmi hluboká duchovní práce s energiemi – každý blok je určitá forma energie, kterou Vysoké Já rozpustí a zneutralizuje.
Celá akce začala mailem klientky
„Dobrý den, můj problém řeším snad už více než 20 let a nikdo mi zatím nedokázal pomoci. Potřebuji pořešit neřešitelné. Situace je taková, že v mém životě nefunguje nic, žádná oblast a je to celkem extrém. Dávám tomu poslední šanci.
Jen nevím, co řešit dřív, můj život je velký zamotanec a sama, když rozmotávám, jde to pomalu.
- Rodina – hrůza
- Domov – hrůza
- Vztahy – nic
- Zdraví – záhadné problémy, které neumí nikdo vysvětlit
- Práce – utrpení
Děkuji za termín.“
Co mi napověděla intuice
Dnes ráno, když jsem se podvědomě připravoval na terapii a práci s klientkou, jsem vycítil, že hlavním problémem je, že paní nechce žít. Nemá ráda svůj život. A navíc… Nechce se tohoto problému zbavit. Kromě toho mi vyšlo, že klientka je tzv. nechtěné dítě.
Toto jsem tedy měl připraveno jako – dle mého názoru – prioritní téma, ale nechtěl jsem klientku ovlivňovat. Poslechl jsem si tedy, jak hovoří o své situaci sama.
Klientka (KL): Od dětství mám neobvyklé zdravotní problémy, mám se s nimi zřejmě naučit žít, ale nejde mi to.
Chodím s odporem do práce, cítím se tam strašně špatně, dělá mi to tam hrozně zle. Pracuji pro velkou zahraniční firmu.
Můj komentář: Už tady zazněla řada postulátů, ale to hlavní teprve následuje. Je to naprosto jedinečná ukázka negativních postulátů (programů, přesvědčení), které by se hodily do každé učebnice hlubinné terapie. Čtěte pozorně a dejte si tyto postuláty dohromady s tím, co při terapii a testování vyšlo najevo. Je to opravdu dokonalý příklad toho, jak do sebe vše může dokonale zapadnout. A pro mne mimo jiné i potvrzení toho, že mi „testování funguje“ :-).
KL: Cítím pořád bezmoc a vztek.
Od dětství se mi šílené potí ruce. Vadí mi to víc než …. (název nemoci vynechávám).
Takový život mě vůbec nebaví.
Úplně jsem se odizolovala od všech lidí.
Nesnesu žádný kontakt s lidmi (tento postulát mi mj. potvrdil důvod oné nemoci, jejíž název zde neuvádím).
Já už to takhle nevydržím!
Ostré světlo mi dělá zle (další souvislost s nemocí).
Chtěla bych pracovat z domu, ale nedaří se mi.
Musím dělat to, co nechci. To, co chci, je mi odepřeno.
Nemohu se prosadit v tom, co dělám ráda.
Už mě nebaví něco hrát a schovávat (tento postulát je mimochodem velmi důležitý, důvod později).
Cítím se úplně hnusně. Zažívám to každý den.
Strašně trpím.
To není k žití!
Proč vlastně žiju? Řeším to 24 hodin denně (tady už jsem opravdu v duchu jásal nad ranní intuicí).
Už jsem to vzdala (jasná věc).
Jako děcko jsem neprožívala žádné štěstí (ejhle, potvrzení mého testu o nechtěném dítěti).
Cítím úplnou bezmoc!!
Můj komentář: Zde jsem klientku přerušil a sdělil jí, že je tzv. nechtěné dítě. Vytestoval jsem jí, že otec si ji nepřál, maminka však ano. Také jsem dostal další informaci, že klientka se nemá ráda – láska k sobě vyšla pouze na 10 %.
KL: Máte pravdu. Otec mě nechtěl, byl v době, kdy jsem se měla narodit, ještě hodně nezralý a netroufal si na to mít dítě.
Cítím se všude jako ve vězení.
Stydím se úplně za všechno.
Já nemůžu nic.
Celý můj život je diskomfort.
Bojím se projevovat.
Sedím všude – i v práci – jak ušlápnutá.
Nejsem dobrá vůbec na nic.
Nemohu mít chlapa, nikdo by mě nechtěl (zvažte souvislost tohoto postulátu s hlavním chlapem v jejím životě – otcem, který… ji nechtěl).
Můj komentář: Probral jsem s klientkou její výroky a dospěli jsme po dohodě k tématu, které budeme metodou Spiritual Response Therapy (SRT) řešit:
Nechce se mi žít a neumím to řešit
Poté jsem pracoval s Vysokým Já, testoval různé bloky na tabulkách od Roberta Detzlera, ale i na tabulkách, které jsme si doma vytvořili na základě praktických zkušeností. U klientky se našlo opravdu velmi mnoho bloků, které zde nebudu vypisovat, pouze zmíním ty hlavní a ty „zajímavé“.
Barometr chování odhalil překvapivé souvislosti
Před zahájením práce (a po ní pro kontrolu také) kontroluji tzv. „pozici klientky na barometru chování“. Zde mi vyšlo:
Nepřátelství, Podvedená (a hned jsme si doplnili na Podvedená životem).
Přečetl jsem klientce popis toho, co tato pozice na barometru chování znamená:
„Podvedená znamená ubližování, špatné zacházení, chorobné ubližování, což zahrnuje nečestné a nepoctivé zacházení. Nyní to zvnitřníte, abyste našla sebeospravedlnění. A když to máte, znovu se pokusíte získat druhé na svou stranu. Přitom se ale necítíte ´obdivuhodná´. Cítíte se jako herec v nesprávné roli, v nesprávné hře. Jen předstíráte.“
S barometrem chování mám ty nejlepší zkušenosti a nikdy mě výsledky testů nezklamaly. Nyní mě ale opravdu ohromilo, co klientka řekla:
KL: Máte pravdu. Jako holka v pubertě jsem měla přezdívku „Herečka“. Vymyslel to můj strejda a už mi to zůstalo. A taky to sedělo!
Nechtěné dítě má zase nechtěné dítě
Následně klientka začala hovořit o svém těhotenství a potvrdila mi mou praktickou zkušenost, že nechtěné dítě má obvykle zase nechtěné dítě. A to se táhne generacemi tak dlouho, dokud někdo nedokáže tento řetězec přerušit.
KL: V těhotenství jsem se bouchala do břicha, že to dítě nechci. Hrozně jsem mu ublížila, byla jsem hrozně nezralá. Vím, že jsem mu ublížila. Hrozně se za to stydím. Můj syn se za to teď poškozuje (ano, test toto potvrdil, že se syn chce fyzicky poškozovat, ale vyšlo mi, že si to neuvědomuje – poškozuje se nevědomě).
Klientka spontánně začala hovořit dál a opět vyšlo najevo několik postulátů:
KL: Trpím tak dlouho, až se věci provalí (potvrzení toho, že věci nechce řešit).
Nevěřím, že to jde řešit.
Život mého syna je důležitější než můj (toto zní možná ušlechtile, ale je to opět špatně – negativní postulát svědčící o tom, že klientka nežije svůj život a nepřijímá za něj zodpovědnost. Schovává se za život svého syna, který si sice ubližuje – a ona to ví – nicméně ho v tom jako matka i finančně podporuje). K tomu hned dodává: Já vím, že to dělám blbě.
Negativní programy, které jsem našel u klientky
Toto je jen zlomek toho, co jsem klientce čistil a odstraňoval:
Sebetrestání, sliby, přísahy, zřeknutí se osobní moci. Sliby věrnosti, další sliby zřeknutí se osobní moci (!!). Slib následování spasitele (další důvod, proč nedokáže své záležitosti řešit).
Zákaz vlastnit osobní majetek – klientka žije v dluzích a říká k tomu: „Já nemůžu nic vlastnit. Vždycky, když si něco koupím, tak o to velice rychle přijdu, případně mi to někdo ukradne“ (ještě nevěříte na sílu slibů, přísah a zákazů?).
Další programy, které jsem čistil (jen namátkou, bylo jich tolik, že jsem si to přestal zapisovat):
Pocity viny, Odloučení („ano, to mám“), nenávist k životu, zablokovaná radost, zablokovaná svoboda („jsem pořád ve vězení“), zablokované přátelství.
Programy, které jsem našel na svých speciálních tabulkách:
Exkomunikace, sebepoškozování. Zákaz vyléčit se.
KL: „Všechno mi to dává smysl, cítím se najednou rozhodně lépe.“
Další čištění a odstraňování bloků jsem si již nepsal a usilovně pracoval.
Závěr – výstupní kontrola po ukončení terapie
Na závěr dělám vždy s klienty „výstupní kontrolu“, abych měl pokud možno jistotu, že jsem nic důležitého při čištění neopomněl.
Má klientka programy nemocí? NE
Přijímá zodpovědnost za svůj život? Bylo 15 %, nyní je 100 %.
Chce klientka mít partnera? Bylo 0 %, nyní je 50 % („On pro mě není až tak důležitý, spíš ta práce, to tak sedí těch padesát. Kašlu na to, partner nemusí být hned.“)
Na kolik % žije klientka svůj vlastní život? Bylo 30 %, nyní je 100 %.
Na kolik se chce klientka uzdravit? Bylo 0 %, nyní je 100 % (toto je nesmírně důležitý parametr).
Atd. atd.
Barometr chování opět potěšil
Provedl jsem také kontrolu barometru chování a vyšlo mi, že klientka je po čištění v pozici:
Ochota/Vnímavá, Sebejistá/Motivovaná, V jednotě/Pokojná.
K této pozici na barometru se v učebnici One Brain říká:
“Ochota/Vnímavá: Znamená to mít vlastost umět přijímat nebo zaznamenávat (z angl. receptive), schopnost nebo šikovnost přijímat vědomosti nebo myšlenky. Předpona re- v angličtině přidává význam, že toto je obvyklý stav, protože re- znamená opět. Když jste ochotná k pozitivní změně, je lehké být vnímavá ke všemu, co se děje. Sebejistá/Motivovaná: To znamená být podnícená jednat určitým způsobem, rozhodnutí, pohnutka. A co vás podněcuje? Vaše nadšení, samozřejmě! Jste iniciativní člověk, jste v pohybu. Víte, kam jdete. Vnitřní uvědomění podněcuje vnější projev. V jednotě/Pokojná: Znamená to být bez rušivých myšlenek, emocí, atd., mentálně plná pohody, klidná, pokojná, v klidu, tichá. Není už o čem mluvit, není důvod hovořit. Je to pohodlné, je to úleva. Protože toto je zvnitřněné uvědomění, je to jedno z nejkrásnějších míst na barometru. Je to neuvěřitelně okouzlující pocit…”
Zeptal jsem se závěrem klientky, jak se cítí.
KL: Musím to aktivně řešit, nikdo to za mě neudělá. Čeká mě práce. Chci všechno postupně změnit.
A ještě dodala: Já už se těším k vodě a na slunko, budu relaxovat, budou mi přicházet myšlenky, určitě něco zajímavého objevím.
Na toto jsem se zeptal, zda je na tom něco mimořádného…
KL: Dříve jsem byla naštvaná, nešťastná, nesnesla jsem chodit k vodě, aby se tam na mě někdo díval. Hledala jsem vždycky místo, aby na mě nikdo neviděl. Takhle to bylo ještě včera.
Happy end
Na samý závěr, kdy už jsem opravdu nevěděl, co bych pro paní mohl ještě udělat, jsem klientku požádal, aby mi řekla, jak nyní cítí, když řeknu její větu, kterou na začátku terapie několikrát opakovala. A to byl happy end…
Já: „Jsem jako ve vězení!“
Klientka: „Vůbec nevím, co to říkáte :-).“
A to byl závěr celé terapie. Pokud vás problematika lidského podvědomí zajímá, myslím, že jste zde našli dokonalou ukázku toho, jak mohou negativní programy člověku ničit život (v tomto případě více než 20 let), ale také to, jak je možné tyto negace z podvědomí celkem rychle odstranit.
Celá terapie včetně veškerého testování a povídání o tom, co jsme dělali, trvala přesně dvě hodiny.
Doufám, že vás tento příběh oslovil. Potřebujete řešit ten svůj? I vám bych rád pomohl… A zde je k tomu můj Kontakt.