Příběh klientky, která měla posledních pět let strach ze smrti
Tato terapie byla nesmírně zajímavá. V závěru přinesla klientce i mně ohromné překvapení. Ze strachu ze smrti se totiž během procházení zážitků z minulých životů vynořilo zcela jiné téma, o kterém klientka neměla ani tušení.
Nejprve to ale dlouho vypadalo, že se klientka pouze přišla utvrdit v tom, že nechce žít, že chce odejít, jak říkala, DOMŮ.
Pak došlo k překvapivému obratu a terapie se začala ubírat zcela jiným směrem.
Článek je tentokrát dlouhý, protože jsem nemohl příliš vynechávat. A také jsem vám chtěl ukázat, jak skvělá je hlubinná terapie a jak je někdy uvědomění pod vedením terapeuta svým způsobem nenahraditelné…
Co říkala klientka před terapií
Klientka mi před naším setkáním napsala, že má strach z hlubinné terapie, protože se bojí, že se o sobě dozví něco velmi špatného. Domluvili jsme se ale, že to „vydrží“ a že jí to stojí za to, pokud jí to přinese úlevu.
Před započetím terapie mluvila takto: „Už asi pět let mám strach ze smrti. Když si lehnu, myslím neustále na to, že teď někdy umřu. Je to dost obtěžující. Terapie se ale bojím, protože se asi dozvím něco, co bych vědět nechtěla. Něco, co jsem chtěla zapomenout.“
Průběh hlubinné terapie
Klientka začala hovořit o svém strachu ze smrti a okamžitě se jí v těle začala objevovat somatika – nepříjemné tělesné pocity, jako jsou vibrace, tlak na hrudi, brnění rukou, bolest hlavy, tlak na žaludku. Také se jí chtělo stále plakat. To vše se objevilo už jen při myšlence „bojím se, že se dozvím něco špatného“.
Dále zazněly mj. i tyto myšlenky:
„Mám strach, že umřu mladá.“
„Nechám tady lidi, které mám ráda.“
„Nechám tady svou sestru, to mě bolí.“
Co se stalo v minulých životech
Podařilo se mi dostat klientku prakticky hned do minulého života, kde se jí vybavil následující příběh…
„Šibenice, vidím mladou ženu, která tam jde, ani se nebojí. Někdo tam na ni čeká. Má na sobě dlouhé šaty, asi něco ukradla, už je nahoře… Vidí šibenici, musí si nechat připoutat ruce. Je to jako zlý sen…
Já jsem ten kat! Proto tak dobře vidím na tu ženu, těším se, že jí mohu ublížit a vykonat to, co je moje povinnost. Jsem kat… (mračí se). Bože, to je strašné, že mi to vůbec nevadí. Ona tam přišla, já jsem spustil tu gilotinu, a vůbec mi to nevadí. To jsem nějaký psychopat? Zlý člověk?
Jsem doma, ta první radost z popravy opadla, začínám si uvědomovat, že jsem zlý člověk, že bych toto neměl dělat. Jsem sám, nemám nikoho, nikdo mě nemá rád a nechce se mnou být.
Nenávidím se, nesnáším pohled na sebe v zrcadle, jsem zlý člověk. Ubližuji ostatním. Je to práce, ale… A cítím se strašně sám, nikdo mě nemá rád (zde stále klientka zadržuje pláč). Ježíši!! Ta žena, kterou jsem zabil, to byla moje nynější sestra! Ježíši Maria!!! To je strašné!! Já jsem fakt zlý člověk!! Je to moje sestra, co mám teď, to je strašné!
Mám pocit, že jsem tam zemřel sám, byl jsem hnusný, škaredý a sám (zde už klientka pláče). Fakt jsem byl zlý člověk a umřel jsem sám.
Nechápu, proč jsem byla zlá, když teď taková nejsem (klientka někdy mluví jako muž, někdy jako žena). Vidím se mrtvou, už se sem nikdy na Zemi nechci vrátit, nechci tu být, vůbec nechápu, proč mě sem zase poslali…
Jsem naštvaná, fakt tu nechci být, nechci žít v tomhle hnusném světě.
Možná mám pocit, že se nechci dožít stáří, pořád mě sem ale posílají. Proto chci umřít mladá, nechci se dožít stáří, nechci tu být. Panebože, to je hrozné. Třicátý rok je zlomový (což odpovídá zhruba věku klientky), už mohu odejít, chci odejít v tomto věku, protože kolem sebe mám lidi, kterým budu chybět.“
Uvědomění, že si vlastně přeje, aby někomu chyběla, klientku doslova zdrtilo. Chvíli jen překvapeně seděla a měnila výrazy obličeje…
„Úplně cítím, že tu nechci být, že si sama přivolávám tu smrt! To je ale fakt hrozný pocit. Přivolávám si smrt, protože nechci umřít stará a sama. Konečně si uvědomuji, proč v tomto životě nechci děti! Chci umřít mladá a nechci je tu nechat, aby vyrůstaly bez matky. Proto radši nemám děti.
ALE JÁ NEMOHU UMŘÍT MLADÁ!! JÁ TADY JEŠTĚ CHCI BÝT!! Nevím, proč si tohle dělám…
Mám pocit, že si už konečně zasloužím být šťastná, nejen přežívat, jako by to byl nějaký TREST.
Jsem tu za trest…
Proč ale? Chci dávat pozor na mou sestru, jsem jediný člověk, který jí může pomoct…
Nesnáším to tady a jsem z toho umořená. Musím se za něčím honit, lidi se pořád za něčím honí. Už tady nechci být, nesnáším to tu. Chtěla bych se vrátit DOMŮ. Tam, kam patřím…
Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc tu nechci být… Ať mi už všichni dají pokoj s úkoly, co musím udělat…“
Jak vidíte, terapie se vyvíjela, jako by klientka v sobě objevovala stále další důvody, proč tu nechce být a proč vlastně CHCE ZEMŘÍT. Začínalo to být napínavé, protože jsem si říkal, že takto se jen utvrzuje v úmyslu zemřít. Taková představa se mi nelíbila. Nicméně jsem s důvěrou klientku vedl její minulostí dál a věřil, že přijde nějaké důležité poznání…
Klientka se nečekaně dostala do dalšího minulého života.
„Vidím se jako chlap ve válce, zase je tam moje setra. Je tam taky jako chlap. Bojujeme společně, musím ji zachránit, pak mohu padnout a vrátit se DOMŮ. Zemřít a vrátit se DOMŮ, protože můj úkol byl splněn.
Ani tam v tom životě nemám děti a nechci je mít.
Zemřel jsem v boji a jsem šťastný, že tu nemusím být a dál ubližovat. Zase zabíjím lidi, i když to dělat nechci. Tím jsem si odpykala, že jsem ve středověku zabila svou sestru, teď jsem ji naopak zachránila. Vím, že je to moje sestra. Umřela jsem, ona žije dál a já jsem se vrátila DOMŮ.“
A pak přišel skok do současného života
Klientka se najednou přenesla do současného života, na jeho samý začátek. To není při hlubinné terapii až tak obvyklé, podle učebnice by to takto probíhat nemělo. Já jsem ale přesvědčen, že je třeba klientku vést tak, jak potřebuje ona, jen jí pomáhat. Stále mi tyto zážitky potvrzují můj pocit, že v sobě máme „vnitřní kompas“, který nás při terapii vede přesně tak, jak to potřebujeme pro pochopení všech souvislostí. A v tom je hlavní přednost dobře vedené hlubinné terapie!
Klientka začíná prožívat narození do současného života.
„Proč mě sem zase posílají, proč se musím narodit své matce? Já se fakt nechci narodit, ještě tu ani nejsem a už to tu nenávidím. Ale mám za úkol dávat pozor na tu mou sestru, jinak bych sem nešla. Mám pocit, že jsem jí zavázaná za to, že jsem ji tehdy zabila.
Mám pocit, že můj úkol bude brzy splněn. Nesnáším to tu, ale mám přátele i partnera, na kterých mi záleží.
Mám obrovské dilema: vrátit se DOMŮ, nebo prožít tento život a mít děti?
Doposud to vypadalo, že se klientka jen ujišťovala v tom, že zde nechce žít. V tomto okamžiku se ale stalo to, v co jsem doufal. Objevilo se nové uvědomění…
„Mám pocit, že toto je první život, kdy bych mohla být šťastná až do konce. Vím, že v hloubce duše to chci, ale také nechci. Už vím, nechci vidět umírat lidi, které mám ráda, proto chci umřít mladá. Když tu zůstanu, budu žít dlouho, budu chodit na pohřby ostatním.
….. Nebo mám umřít teď? …..
To je fakt super dilema. Ani nevím, jestli totiž chci být šťastná, nebo zůstat zatrpklá a zlá. Jsem nerozhodná.
Je vtipné, že se bojím smrti, když tu nechci být! Musím se rozhodnout, co chci. Být šťastná, ale vidět umírat lidi? Nebo zůstanu stejná, budu to tu nesnášet a zase mě sem pošlou zpět?“
V další fázi jsem klientce pomáhal uvědomit si, kde se zavázala pomáhat své sestře. Vyšlo najevo další zajímavé a nečekané objasnění. Vracíme se do minulého života, kde klientka byla katem…
„Ta žena tam byla moje matka, já jsem ji udala, proto se ona nebála smrti. Říkala si, že mám, co jsem chtěl.
Ona mě nikdy nechtěla, bila mě a nenáviděla, porodila mě sama, nedávala mi jíst. Byla jsem nahá, byla zima. Já jsem přeci nemohla za to, že ji opustil partner.
Proto jsem se rozhodla, že se stanu katem a zabiju ji.“
Dále si klientka uvědomila spoustu souvislostí s lidmi ze současného života, objasnily se jí různé současné vztahy. Toto bylo natolik komplikované, že jsem si ani nestíhal dělat poznámky.
„Už tomu rozumím, už ale nechci být své sestře zavázaná.
Chci být šťastná a prožít si svůj život! Chci prožít jeden život až do konce, i s dětmi. Už vím, proč jsem děti nechtěla!
Už rozumím tomu, proč jsem si tehdy dala závazek, že nikdy nebudu mít děti!! Musím si to všechno odpustit…
Nečekané rozuzlení „strachu ze smrti“
„Uvědomuji si teď, že JSEM SE NEBÁLA SMRTI, ALE BÁLA JSEM SE ŽIVOTA!! Že jsem se bála žít, užívat si každou chvíli. Byla to jen taková zástěrka…
ULEVILO SE MI!!
Nebojím se smrti, ale života… Bojím se závazků… Ulevilo se mi! Stále nevím, jestli jsem ochotná přijmout závazek života. Na druhou stranu – život nemusí být těžký.
Už si dokážu odpustit, že jsem ublížila.“
Jak to celé dopadlo a jaký byl výsledek terapie
Celý příběh je samozřejmě zkrácen, ale to hlavní jsem zachoval. Určitě vás zajímá, jak celá terapie skončila. Klientka pokračuje…
„Teď už si mohu tento život užít až do konce. Myslím, že to půjde. Už si zasloužím být šťastná. Už je čas jít dál!! Cítím úlevu… Bála jsem se života, ne smrti. Smrt by byla jen útěkem ze života, byla bych zbabělá, kdybych utekla.“
Klientce se zřetelně změnil výraz v obličeji, jako by omládla. Chtěl jsem se ale ještě ujistit, jak klientka bude reagovat na slova, která říkala před terapií. Nechal jsem ji tedy chvíli nahlas opakovat větu:
„Mám strach ze smrti, mám strach ze smrti, mám strach…“
Klientka se začala smát a vše uzavřela slovy „Tak to mi tedy přijde vtipné, že jsem tohle říkala…“
Závěr
Celá terapie trvala necelé tři hodiny a jak vidíte, v jejím průběhu, kdy si člověk může projít hlubokým uvědoměním, se může vynořit i téma, kterého si sám nebyl nikdy vědom. Stává se to, i když v tomto případě to bylo o něco překvapivější než obvykle.
Celé kouzlo spočívá v tom, že je třeba klienta dobře vést a pomoct mu k potřebnému uvědomění. A to je můj hlavní úkol…
Taky máte strach ze smrti, nebo snad ze života? Nebo potřebujete pomoct s něčím jiným? Tak právě teď se můžete také objednat na hlubinnou terapii nebo nezávazně požádat o konzultaci zdarma.