porod

Prožijte si znovu porod – pochopíte svůj život

logo-hlubinna-terapie

Prožijte při hlubinné terapii znovu svůj porod – pochopíte svůj život a zbavíte se mnoha problémů

Porod… nemám žádný zázračný recept na to, jak každému umožnit prožít jeho příchod na svět. Nicméně když se to podaří (v rámci hlubinné terapie), jsem za to vždy velice rád. Proto jsem i svým žákům na kurzech hlubinné terapie vždy přál, aby si odžili svůj porod co nejdůkladněji. Může to vyřešit spoustu životních problémů…

Podle toho, co jsem za zhruba dvě desítky let praxe s klienty zažil, to vnímám tak, že porod je předznamenáním následujícího života. Už v porodu klienti objevují to, co je provází i nadále. Není třeba dodávat, jak je to pro ně někdy překvapující.

Stejně tak se říká, že porod je pokračováním toho, jak člověk zemřel v minulém životě. I takové případy jsem měl možnost s klienty zažít. Například klientka, která si vybavila jak porod, tak i minulý život (a zřejmě ten, který předcházel životu současnému), zemřela uškrcením a současně utopením. V současném životě se při porodu napila plodové vody a dusila se. Měla kolem krku omotanou pupeční šňůru.

 

Příběhy nevěřících…

Hlubinná terapie nevyžaduje, abyste věřili, že existují minulé životy, že si dokážete vybavit třeba právě porod. Stačí, když tomu zůstanete otevření. Ostatní už je na mně…

Oba dnešní příběhy spojuje i to, že je zažili klienti, kteří nevěřili, že by byli schopni si vybavit něco víc než možná nějaké útržky z dětství. Oba jsou vysokoškolsky vzdělaní, oba se nikdy dříve moc nezajímali o duchovní záležitosti. Nikdy neviděli žádný svůj minulý život. Klient z prvního příběhu mi dokonce na úvod setkání řekl, že jsem ho sice svými články zaujal, ale „to, co píšete o těch duších atd., to je opravdu pro mě naprosto nepřijatelné“. Prozradím hned, že potom si prožil nejen svůj porod, ale také popravu v minulém životě.

 

Příběh klienta, který se nechtěl narodit

Často klientům i při práci s Vysokým Já testuji, zda byli tzv. nechtěnými dětmi. Často se mi také ukazuje, že se nechtěli narodit. Může to znít zvláštně, zejména když lidé věří, že se přeci inkarnujeme dobrovolně. Myslím, že to tak může být, ale to, co přijde po rozhodnutí inkarnovat se, tedy těhotenství a porod, je někdy tak těžké, že duše svého rozhodnutí lituje.Tam už ovšem nemá možnost to zvrátit.

Tento klient, který měl velmi těžký porod (a odnesl si z něj značné fyzické poškození a bolesti na celý život), si zcela proti svému přesvědčení prošel celým porodem. Jak mi pak napsal, věřil, že mu to velmi pomohlo, ale zpracování tohoto zážitku mu trvalo dost dlouho. Byl to prostě velmi hluboký příběh… Musím ho ale pro účely článku velice zkrátit a dám vám zde jen nepatrnou „ochutnávku“.

 

NECHCI, NECHCI, NECHCI SE NARODIT

U tohoto klienta se podívejme jen na úplný začátek porodu:

„Cítím neklid, byl jsem hodně vyrušený, černota, „brána“, bouře, střídání světla a tmy. Cítím strach, abych někomu neublížil, zmatek, beznaděj. Rezignace, zmatek, jsem mimo čas a prostor. Pluju v prostoru, nemám nic okolo sebe, okolo je červená barva, žlutá barva. Mám strach tam vstoupit, strach jít dál. Jako bych odtud chtěl rychle utéct. Jako bych tu byl zbytečně. Červená roura, potřebuji si odpočinout, nemám spojení, chybí mi tam zakotvení. Cítím bolest, tlak, řezání, krev, krvácení. Tělo křičí, řve, klepe se. Slyším klepání, tlak v hlavně, teplo, zima? Tlak v hlavě. Chci, aby už byl konec, aby to skončilo, aby to bylo za mnou. Něco mě tlačí…

Černý trychtýř, nejde mi tam vlézt, je mi zima, tlak v ramenou, na prsou, na krku. Cosi mě někam pohání, nevím kam, křik, pláč, naříkání. Moje tělo naříká, nemám s ním žádný kontakt, chci, ať už to skončí.

Jako bych se bránil tomu… něčemu, co mě tahá pryč. NECHCI, NECHCI, NECHCI. Nechci jít na svět, nechci jít ven, nechci existovat. MUSÍŠ, MUSÍŠ, MUSÍŠ, někdo říká „už to bude“. Jsem zmatený, vykolejený, už nemám sílu bojovat. Chci do tepla, chci, ať to skončí, chci ke slunku, chci na světlo.

Jako bych ztratil vědomí, někdo mě tlačí, oživuje mě, jsem omámený, strašně mě bolí hlava. Křik, zase křik, křičím já, všichni okolo křičí, já chci mít klid… CHCI UMŘÍT.

Teď jsem se nadechl, teď je klid. Konečně jsem začal dýchat, konečně se uvolnilo nějaké sevření.

Křeče, křeče, křeče, tlak, křeče… Krk, nemohu dýchat, nemohu se nadechnout, nemám sílu, nechci, nechci žít. Nechci být, něco mi ale brání odejít pryč.

Nechci být na obtíž, mám strach z toho, co bude, něco mi říká, že nebudu normální, nebudu chodit… „Ty nemůžeš umřít, musíš tady zůstat!“

Jsem uvolněný, vyčerpaný, mám bolesti, křeče, bolesti, bolesti… Něco mě furt někam strká, nevím…

 

To je tedy jen malinký zlomek zážitku z porodu… Jak vidíte, klient se nechtěl narodit. Zpracovat si takovýto porod může být mimořádně přínosné a v životě se může mnoho věcí změnit. V dalším průběhu porodu si klient dokonce uvědomil, že nikdy nepřijal své tělo a jeho tělo nepřijalo jeho ducha.

 

Klientka, která se při porodu dusila

Jsem přesvědčen, že pupeční šňůra, kterou si miminko omotá kolem krku (ano, říkám „omotá“) je vlastně jakýsi první pokus o sebevraždu. Něco takového zažilo více lidí. A u těchto lidi v dospělosti můžeme najít tzv. „program sebevraždy“. Tento program se dá samozřejmě odstranit – a musím se pochlubit, že jsem zřejmě řadě lidí zachránil tímto způsobem život. Možná i této klientce, která před terapií hovořila o jediném řešení bezvýchodné situace – o sebevraždě.

 

Zážitek klientky, opět velmi silně zkrácený:

… vše kolem mě je růžové, nejsem v těle. Zlomil se mi tam krk, dívám se na to shora, panika, neklid, doktoři se snaží dělat, že se nic neděje. Nechci se vrátit zpět do toho těla! Ten návrat je násilný, ukvapený. „To byla chyba, tam fakt nelez!!“

Pocit marnosti, tak teď si to vyžeru, vlezla jsem tam zpátky, nebude to lehký. Hrozná nejistota, co v tom životě bude. Je to, jako když stojím nad propastí. Tak se cítím celý život. Proto mám obrovský strach z budoucnosti.

Nechci žít! Byl to blbý nápad lézt zrovna do tadytoho těla, jako bych se spletla. Je to krok mimo, nebude to plodné, to tělo bude nemocné. I rodiče jsou celí divní, vůbec se mi to nezdá.

Nejsem tady ve spojení s Bohem, necítím tady jistotu. Něco jsem ztratila, něco jsem úplně zapomněla. Nemám nad tělem kontrolu, dělá si, co chce. Necítím se svým pánem.

Strašná nejistota.

JÁ TADY NECHCI BEJT. Ať už jsem rychle pryč!! Je to omyl!! Nechci tady být.

 

Porod a prožitek klientky samozřejmě ještě dlouho pokračoval. Následně si vybavila minulý život, který neuvěřitelně navazoval na její život současný. Objasnily se jí tam nejen příčiny úzkostí, depresí, ale také pochopila svůj stávající partnerský vztah. Někdy se podaří, že v rámci jedné terapie člověk vyřeší i několik témat, která spolu zdánlivě nesouvisejí. Tak to bylo i v tomto případě.

„Je to pro mě naprosto neuvěřitelný objev“, řekla klientka poté, co si během tříhodinové terapie uvědomila ohromné množství souvislostí, příčin a důvodů, proč trpěla úzkostmi a depresemi. Přitom naše setkání zahájila slovy, že u ní naprosto nepřipadá v úvahu, že by si dokázala cokoliv z dávnější minulosti vybavit, nemluvě o „minulých životech“.

 

Proč měla klientka úzkosti

Šňůra kolem krku, cítím úzkost, paniku. Hrozný tlak, nevím, kam mířím, nemám nad tím vůbec kontrolu. Všechno se zužuje.

Mám strach, že takto to nemá být. Cítím napětí, jdu do naprosto nepřátelského prostředí, chce se mi křičet NE! Tohle nechci zažívat. Jsem sevřená, paralyzovaná. Celá se tam divně točím, je to hnusný, tlačí mě to někam, kam nechci, způsobem, jakým nechci.

Ano, to je přesně ta moje úzkost! Je to čistá hrůza, násilná smrt, nechci to vidět, nechci to prožívat.

 

Atd… Všimněte si, jak je to symbolické… Klientku na terapii přivedly úzkosti a pak se dostala do zážitku, kde úzkost zažívala doslova a do písmene i na fyzické úrovni. Je úžasné, jak český jazyk přesně popisuje nejen to, co člověk zažívá, ale je v tom schována i informace o tom, jak mohla vypadat příčina v minulosti.

 

Porod je pro člověka zásadní zážitek

Pokud se i vám podaří zpracovat si hlubinnou terapií svůj porod, je velká naděje, že pochopíte i spoustu věcí, které se vám dosud v životě děly. Porod je předznamenáním života a vlastně se nám stále v nejrůznějších symbolických rovinách opakuje.

Prožít porod je důležité i pro nechtěné děti. Tak mohou pochopit, proč se cítily nechtěné, co se stalo, co vedlo jejich rodiče k tomu, že je nechtěli a mnoho dalších důležitých souvislostí. V případě nechtěných dětí může být porod také velmi nepříjemný, ale jeho znovuprožití může přinést výraznou úlevu.

 

A proto tvrdím… prožijte VĚDOMĚ svůj porod a pochopíte svůj život!

Pokud na vás tento článek zapůsobil třeba i nepříjemně, je to jen znamení, že i vy máte za sebou porod, který by bylo dobré zpracovat: Zbavili byste se tak nepoznané a skryté zátěže. Deprese, úzkosti, bolesti, migrény, strachy… to vše může mít na svědomí jeden jediný porod.

Jestli hledáte pomoc, stačí mi napsat.